Lehce zavádějící název Five Star Clarinet Quartet si dalo seskupení čtyř vynikajících klarinetistů ve složení Jiří Hlaváč, Vlastimil Mareš, Irvin Venyš a Jan Mach. Five star v jejich názvu podle jejich slov značí kvalitu. " Všechno, co je dobré, má pět hvězd," usmíval se v úvodu autor názvu Irvin Vendyš. Mnoho důvodů k úsměvu však klarinetisté tentokrát neměli. Do Městského divadla Jablonec přijeli, z důvodu jeho nemoci, bez Jana Macha. Za něho si ovšem stihli zajistit půvabnou náhradu, jíž se stala Zlata Vohryzková. Ta sice Jana Macha důstojně zastoupila, ovšem těsně před koncertem zkolaboval Jiří Hlaváč, který musel být převezen RZS do jablonecké nemocnice.

Napínavá groteska nabídla řadu humorných situací i velkých pravd, střídání postav v neuvěřitelně rychlém sledu, kdy publikum zaplněného divadla jen kroutilo hlavou, že to jediný protagonista večera, Miroslav Táborský, opravdu stihl. Až v závěru představení jsme zjistili, že mu celou dobu pomáhala půvabná asistentka, ale to nic nemění na tom, že výkon Táborského byl vysoce nadprůměrný a obtížný jak po psychické, tak i fyzické stránce.

Kdo by neznal veleznámou operu Antonína Dvořáka Rusalka. Ta se dočkala mnoha světových zpracování, objevuje se v nejznámějších operních dómech po celém světě a uchvátila i filmaře. Tentokrát se ovšem na prknech jabloneckého divadla objevila Rusalka z Ypsilonky. Respektive, jednalo se o ypsilonskou travestie slavné opery s názvem "Rusalka nejen podle Dvořáka, aneb Kdo je stará Háta?" A nejen fajnšmekrům bylo jasné, že s princem Lábusem a vodníkem Dejdarem to nebude jen tak.

Když muž odejde od manželky za milenkou a nechá ji bez prostředků, je to pro každou ženu těžké období. Když ta žena navíc nosí pod srdcem mužovo dítě a hrdost jí nedovolí to odcházejícímu nevěrníkovi říct, je to tvrdá životní lekce. V té ovšem Severine - Veronika Freimanová obstála a tak si po pětadvaceti letech může vychutnat sladkou odvetu, a to v momentě, když za ni přijde exmanžel Jean Pierre - Petr Nárožný s prosbou o práci, jelikož se ocitl na mizině. Tak by se dala v kostce shrnout komedie Erica Assouse ´Milionový údržbář´, s níž do Městského divadla Jablonec nad Nisou přijela Agentura Harlekýn Praha.

Michal Dlouhý a David Novotný přijeli, pod hlavičkou Divadla Na Fidlovačce Praha, do jabloneckého kulturního stánku s komedií Miro Gavrana ´Muž mojí ženy´. Chorvatská veselohra nabízí zhruba osmdesátiminutovou ´řehtačku´ na obvykle neveselé téma manželského trojúhelníku. Hra je postavena na výkonech dvojice protagonistů a nutno dodat, že v tomto případě měl režisér Tomáš Svoboda šťastnou ruku. Michal Dlouhý v roli pečlivé hlavy rodiny, milujícího otce nevlastní dcery a muže, jenž se stará o čistotu domova v Lublani zjistí, že jeho žena (průvodčí) je vdaná ještě za manžela ve Splitu a rozhodne se za ním vydat. Tam na něho čeká pohodový bordelář David Novotný, jehož koníčkem je vaření.

Z větší části zaplněný kulturní stánek zažil zhruba dvouhodinový koncert české stálice populární hudby, při němž emoce stříkaly na všechny strany, veselé písně střídaly ty tklivější a Jitčiny nejnovější skladby slavily úspěch stejně jako ty notoricky známé. Však také publikum, v němž se sešla především střední a starší generace, spustilo brumendo již od prvních tónů. A možná by se dnešní mladí měli přijít podívat, jak dobře se jejich rodiče a prarodiče umí bavit.

Již od prvních minut rozehrála dvojice Donutil - Krönerová excelentní herecký koncert. V jejich podání dostávají postavy takovou míru uvěřitelnosti a smysluplnosti, že se jejich sny rázem stávají zářivějšími a propady naopak hlubšími, než se mi dříve zdálo. Po střechu napěchované divadlo ani nedutalo a dramatickou atmosféru přerušilo během, bezmála dvouhodinové hry, smíchem asi dvakrát. Byly to okamžiky, kdy jsme se všichni potřebovali nadechnout. Možná i díky těmto momentům se představení trefilo přesně do středu a zůstalo tak tětivou, jenž kruh sice neuzavírá, ale protíná, přičemž prochází středem bez sebemenší odchylky. Za zmínku stojí i scéna, která se zpočátku zdála tak úsporná, až se mi nechtělo věřit, že je pod ní podepsaný známý kreativec David Marek. Ten ovšem dostál své pověsti a z původně nudného kvádru vytvořil dokonale proměnlivý a přizpůsobivý kolorit děje.

"Proč hrajete stále ten historický swing?" Ptávají se prý lidé Ondřeje Havelky. "Protože si zkrátka nemůžeme pomoct," odpovídá nestárnoucí zpěvák. A my jsme za to rádi. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers patří bezesporu do zlaté pokladnice české kultury. Jejich hudba je živelná, sršící energií, veselá i naléhavá a především tuze, tuze dobrá. Dvouhodinový koncert šlágrů nylonového věku doslova rozpohyboval Městské divadlo Jablonec nad Nisou. V zaplněném stánku se zpívalo, podupávalo do rytmu, i tleskalo. A to nejen na jevišti, ale i v hledišti.

České operní klasice nechybělo v libereckém podání vůbec nic, všichni byli excelentní, emotivní i doslova živočišní ve svých rolích. Není divu, že nám všechna tři dějství utekla jako voda a závěrečných opon bylo bezpočet. Jakobín se sice neobjevuje v nastudování českých divadel tak často jako třeba Rusalka, ale pokud si chcete dosalova vychutnat každý tón i emoci s Dvořákem spojenou, je právě toto nastudování tím pravým ořechovým. Jak v úvodu uvedl Pavel Žur, byl Dvořákův Jakobín opravdu překrásným úvodem do letošního festivalu, který opět rozezní jablonecká zákoutí a prostranství krásnou, kvalitní a rozmanitou hudbou. Děkujeme, bylo to bravurní.

Ve stominutovém pořadu protagonisté kulturní stánek přesvědčili, že život sranda je, a to prostě za každých okolností. Publikum se smálo nepřeberné řadě vtípků a lehce lechtivých básniček, oceňovalo pohotovost a vtip všech protagonistů, kterým ovšem jednoznačně vévodila nestárnoucí Uršula Kluková. Pokud budu mluvit za sebe, příjemně překvapil zápasník MMA Karlos Vémola, jenž v dokonale padnoucím obleku přidal několik historek a dokázal tak, že mu rány na hlavu, jež jsou v jeho světě obvyklé, žádné škody nenadělaly.