Hru významného francouzského divadelníka Joela Pommerata ´Znovusjednocení Korejí´ přivezlo do Jablonce Divadlo Rokoko Praha v režii Eduarda Kudláče a nabídlo hvězdné obsazení. Dana Batulková, Veronika Gajerová, Anna Kameníková, Monika Zoubková,Lucie Žáčková, Hanuš Bor, Jiří Hána, Karel Heřmánek ml., Petr Konáš a Jan Vlasák rozehráli leporelo o lásce i vztazích, které všichni prožíváme teď a tady. Kudláčova režie spolu s dramaturgií Michala Zahálky nabídla jasné situace v jasném a bezkudrdlinkovém podání, to vše doplněné skvostnou hudbou, jenž má na svědomí Ivan Acher.

To se takhle vezmou tři sametové hlasy, jeden dokonalý kapelník, saxofonista, klarinetista atd. i s jeho Big Bandem a k tomu se přidá spousta dobré muziky, měrou vrchovatou i umu, dobré nálady a to vše se umístí do krásných prostor, ideálně v předvánočním čase. Tak nějak by asi Magdalena Dobromila Rettigová popsala svůj nejlepší vánoční recept a přesně takhle bychom ho popsali my, díváci, kteří jsme se sešli v Městském divadle v Jablonci, abychom si vychutnali koncert par ecxellence, tedy Swingové Vánoce 2019. S oblíbenou akcí jezdí do našeho města Jan Smigmator s Felixem Slováčkem a jeho Big Bandem před nejkrásnějšími svátky roku již pravidelně. Tentokrát byly jeho hosty Jitka Zelenková a Dasha.

O tom, že je Eva Holubová jednou z našich předních komediálních hereček, která si dělá legraci sama ze sebe, netřeba polemizovat. Mnozí si ji spojují pouze s Bobem Kleplem, ale nám se nyní v Městském divadle v Jablonci představila sama. V rámci vlastní one women show ji na jevišti dělalo společnost pouze pár rekvizit, převleků a audionahrávek.

První árií večera byla ´Měsíčku na nebi hlubokém,´ z opery Rusalka, která dokonale pasovala k právě probíhajícímu úplňku a která v mžiku uvedla publikum do extáze. Tolik citu, emocí a sršící energie se pohromadě jen tak nevidí a tak jsme si mnozí připadali jako Julia Roberts ve známém filmovém trháku Pretty women. Šarmantní a velmi milá operní diva pokračovala Antonínem Dvořákem z cyklu Cikánské melodie, bravurně přednesla árii Adriany z opery Franceska Cilea Adriana Lecouvreuer, nechyběla Schubertova Ave Maria, či směsice vánočních písní, která rozezněla celé divadlo. Eva Urbanová totiž vybídla své příznivce, aby si s ní zazpívali. A nebojácní Jablonečané se tohoto úkolu zhostili na jedničku. Famózní zpěv doprovodilo brumendo a tichý zpěv hlediště a výsledkem byly lesklé oči dam, spokojené úsměvy mužů a procítěné Bravo, které na adresu publika řekla samotná Eva Urbanová. Dokonalý zážitek ovšem přineslo i Moravské klavírní trio.

O tom, že Bende umí, nemá nikdo pochyb. Není přece v Jablonci poprvé, na nedalekém Frýdštejně před třemi lety natáčel desku, aby nám následně ukázal, co na ní je a tak už dobře víme, že jeho koncerty mají všechno, co si jen přát. Skvělou hudbu, založenou na poctivém kumštu, nadupanou atmosféru, ale i světelné efekty, či projekci má v malíku, respektive jeho tým, který funguje jako švýcarské hodinky. Nechybí zkrátka nic. A když k tomu ještě přidáme aranže, kterými je syn slovenského otce a moravské matky proslulý, máme postavenou osnovu k dokonalé akci. A přesně ta se Bendemu, Cimbálové muzice Gromba a orchestru podařilo na jedničku.

Když máte Svěceného Mikuláše z Prahy, blonďatého anděla z Tanvaldu a strašného čerta z Liberce a ještě se u toho sejde kupa dětí, které baví hudba a jeden neúnavný sbormistr, vyjde vám jediné - parádní XXVI. Adventní koncert Vrabčáků. A kdyby ho vysílala jakákoli televizní stanice v prime time, byli by diváci spokojeni. První polovina večera patřila malým zpěváčkům z DPS Vrabčata a Vrabčáci, nechyběla Písklata, tedy letošní prvňáčci a již tradičně se na prknech jabloneckého kulturního stánku objevil Skřivánek, tedy DPS, složený ze školkových dětiček. Ty nejmenší, pod vedením sbormistryně Věry Pokorné a jejího klavírního doprovodu, předvedly pásmo vánočních písní s takovou suverenitou a roztomilostí zároveň, že si přítomní mohli strhnout hlasivky, jak skandovali.

Večer plný adventní i vánoční hudby připravil pro své příznivce Michal Hromek Consort (kytara) se svými hosty. Těmi v Městském divadle v Jablonci byli Klára Boudalová (zpěv), Jakub Klár ( flétna, whistle, zpěv), Kateřina Lískovcová (housle, viola) a Daniel Mikolášek (bicí, melodika, zobcová flétna, zpěv) a právě v jejich podání vyslechli Jablonečané především britské písně, nechyběly ale ani písně francouzské a naše, české.

Netradičně postavené představení nabídlo nepřebernou dávku momentů k zamyšlení, v němž jedna fáze byla zásadnější, než druhá a divák měl občas pocit, že další nálož už neunese. Drsnost a syrovost příběhu vzali herci za správný konec a jejich role, které hráli až na dřeň, nabídla nové rozměry, jichž by si divák při ´civilnějším podání´ nemusel vůbec všimnout. Svoji práci odvedl i skvělý překlad Pavla Dominika a v podstatě holá scéna, jíž tvořily pouhé dvě židle a bouchačka.

Dramatizace známého nizozemského bestselleru Vyhasínání mozku Martina Kleina s názvem Zatmění, kterou do Jablonce přivezlo Divadlo Na Maninách v režii Filipa Bařiny a Dominika Jetela a s nádhernou hudbou Karla Antonína, vnesla do publika nejen excelentní výkony především dvou hlavních protagonistů Dušana Sitka a Ilony Svobodové, ale především nastínila, jak složité je soužití s člověkem, kterého postihla Alzheimerova choroba. Je více než přínosné, že do měsíce otevře své brány Domov Sychrov, kde najdou své místo s právě tímto postižením. "Já jsem myslela, že to bude veselejší, ale když se nad tím zamyslím, ono je to ve skutečnosti ještě těžší. Herecké výkony mě ohromily a je pravdou, že o tom, co jsem viděla, budu ještě dlouho přemýšlet," uvedla Soňa z Tanvaldu, která pracuje v Domově pro seniory a je tedy dané problematice hodně blízko. Každopádně je Zatmění dílem, které by měl vidět každý z nás a věřte, že závěrečný aplaus testoval ušní bubínky a potlesk nebral konce.

"Když jsem před padesáti lety nastupovala do divadla Semafor, dostala jsem na krk dudlík a byla tak oficiálně pasována na ´šansoniérské miminko," usmívala s v úvodu koncertu Jitka Molavcová a fenomén Semaforu, tedy Jiří Suchý její slova okamžitě potvrdil. " Byla to velmi slušná, introvertní dívka a takovou zůstala doteď," usmíval se principál, textař, hudební skladatel, šoumen s laskavým srdcem a ještě laskavějším inteligentním humorem. Jakmile ovšem zazněly první tóny více i méně známých šlágrů, hitovek či nových šansonů, vjela do těchto laskavých bytostí nadpozemská energie. Oba stříleli jednu píseň za druhou bez zadýchání, nohy jim létaly v neuvěřitelném tempu a rázem jich bylo všude plno. Bylo skutečně až dechberoucí sledovat, jak ti dva zapomněli stárnout. U dámy se věk neprozrazuje, ovšem i jedenaosmdesátiletý Jiří Suchý řádil tak, že by strčil do kapsy i o generaci mladší kolegy.