Osvědčená hudební komedie neztratila v podání brněnských herců ani trochu ze své poetičnosti, humoru a zároveň si zachovala ´génia loci´. Energie z představení doslova prýští, využit je snad každý centimetr jeviště, na nějž se vejde neuvěřitelné množství postav, aniž by si vzájemně překážely či působily jakkoli nadbytečně. Ondříček tak dokázal vnést na prkna divadla opravdový život a dokonalá hudba a scéna tomuto muzikálu dodávají punc výjimečnosti.

Z konstrukce, která měla značit zborcený chrám s nacistickým symbolem uprostřed, vedly masivní ramena, která však mohla symbolizovat stejně tak sluneční paprsky jako chapadla chobotnice. A přesně o takovém rozporu ve vnímání se večer, na motivy života vynikajícího dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera, který byl obviněn ze spolupráce s nacisty, nesl. Téma rozporu mezi pravdou hudebního génia (Jan Vlasák), jehož životním posláním je umění a svět vnímá přes tóny hudby a oproti tomu syrová hrůza válečného utrpení, kterou zde zastupuje americký vyšetřovatel major Steve Arnold (Vasil Fridrich), jenž je naopak racionální a klasická hudba je mu na hony vzdálená, vneslo do divadla až hrobové ticho.

Charismatický zpěvák si do Jablonce přivezl nejenom melodie ze známých světových muzikálů, ale i báječný Epoque kvartet a fenomenálního pianistu Václava Krahulíka, kteří Deylův procítěný zpěv doprovodili vskutku královsky.

Jak sama Polívková přiznala, záměr vybudovat si ženskou klaunskou hru v ní zrál už dlouho. Oslovila tedy Marthu Issovou, s níž svého času bydlela na koleji a s níž ji pojí dlouholeté přátelství. Pak nastalo období zkoušek rozličných gagů, situací i nálad.

Mezi vystavenými exponáty zaujala přítomné fotografie točitého schodiště, o níž jsme se dozvěděli, že je pořízena na hradě Vladštejn, v době kdy na schodiště dopadaly paprsky zapadajícího slunce. Nejen točité schodiště však stojí za vidění, což mohou návštěvníci divadla posoudit až do 25. května, kdy bude výstava přístupná, a to vždy v době konání představení.

Legendou, či mistrem situační komedie se dá zcela jistě nazvat Georges Freydeau a právě on stojí za námětem hry Když ptáčka lapají, kterou do Městského divadla v Jablonci přivezlo Divadlo Na Vinohradech v režii Tomáše Töpfera.

Poutavé vyprávění, kterak se ponořit více do nitra své duše a co nám v tom naopak brání v podání Jaroslava \Duška. Představení Pátá dohoda bylo pokračováním Čtyř dohod Dona Miguela Ruize

Nehřeš slovem, Neber si nic osobně, Nevytvářej si domněnky a Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš. Tak zní dohody, jejichž pomocí dokážeme změnit postoj sami k sobě i k druhým a jejichž absence vede ke zbytečnému utrpení a ztrátě radosti ze života. Jednotlivé dohody oddělovaly na jevišti písně Piéra Šéze a Alana Vitouše, které dokonale dotvořily atmosféru večera. Při Duškovu popisu konkrétních, naučených, ale nesmyslných frází, typu. „Vystřel! Zmiz!“ nebo „Okamžitě buď normální!“

Vzkříšení bylo nominováno na Cenu divadelní kritiky v roce 2016 a Ivan Trojan v tomtéž roce za herecký výkon bez ohledu na žánr získal ocenění Divadelních novin.

Premiéru skladky Bohuslava Lédla s názvem Te - Le - Mann představilo v Městském divadle v Jablonci dechové kvinteto Musica per Cinque. Přestože hudebníci zvládli její prezentaci na jedničku, závěrečný hudební trylek se nesl z hlediště. Konkrétně z mobilního telefonu, který si neopatrný divák zapomněl vypnout. "Ale docela to ladilo," smál se pán v první řadě. Smích ho ovšem přešel v momentě, kdy přístroj zazvonil podruhé.